je typická součást středomořské kuchyně a zdravým a chutným doplňkem s poměrně širokým využitím. Olivový olej používáme nejen v salátech. Určitě jste si ale všimli, že je ho v našich obchodech k dostání hned několik druhů. Věděli jste, čím se od sebe jednotlivé typy liší? Není to vůbec složité.

Sklizeň

Jeden z nejoblíbenějších olejů se vyrábí již několik tisíciletí. Olivovníky rostou pomalu a dožívají se až stovek let. Jejich plody – olivy se sklízí v přesně určenou dobu, protože právě načasování ovlivňuje kvalitu oleje. V praxi to často funguje tak, že drobní producenti se snaží sklidit co nejvíce za co nejkratší čas, případně všechny olivy. A velcí producenti mají olivovníky rozdělené – první probíhá sklizeň oliv, ze kterých bude vyroben prémiový olej. U nejkvalitnějších olejů je to v říjnu. Takto sklizené olivy mají sice nejlepší kvalitu, ale menší ekonomický výnos. Proto se některé plody nechávají na sklizeň pozdější a do jiných typů olivového oleje.

Oleje panenské

Olivové oleje s vyšší kvalitou se obecně označují jako oleje panenské, představíme si je.

  1. Extra panenský olivový olej (Extra virgin)

Olej nejvyšší kvality, k jehož získání byly použity pouze šetrné mechanické postupy. Obsahuje maximální množství zdravých látek, jako jsou vitamíny a antioxidanty.

  • Panenský olivový olej (Virgin)

Kvalitní olej, který nesplňuje přísné parametry pro označení „extra“. Obvykle bývá využíván na vaření, ale můžeme se setkat i s jeho přimícháváním k rafinovaným olejům.

  • Obyčejný panenský olivový olej

Tento typ panenského oleje má poměrně volnou kyselost. Ta je u olivových olejů důležitým ukazatelem kvality a většinou bývá přesně stanovena, obyčejný panenský olej může mít ovšem široké rozpětí 0,8 – 3,3 % (nejčastěji ale okolo 2 %). Kyselost se u olejů uvádí v procentech a vyjadřuje maximální podíl mastných kyselin v něm obsažených. Můžeme tedy jednoduše říct, že nižší hodnota odpovídá vyšší kvalitě. Olivové oleje s vysokou kyselostí mohou být vyrobené z nekvalitních oliv.

  • Lampantový olej

Jinak také jen lampante. Jedná se o přírodní olej nevhodný ke konzumaci, například zoxidovaný nebo zkažený. K tomu dochází většinou špatným zacházením a skladováním, i když olivy mohly být sklizené s úmyslem výroby oleje extra panenského.

Lampantové oleje v minulosti nacházely využití jako náplně do lamp, ale nyní je již dokážeme znovu zpracovat.

Oleje rafinované

Rafinace je postup, při kterém se vstupní surovina zbavuje zbytků nečistot, sacharidů, vody i jiných doprovodných látek, například stop pesticidů. Proces využívá řadu chemických a teplotních úprav. Právě vysoká teplota (nad 180 °C) je mu často vytýkána. Rafinací prochází i tzv. lampante, který je pak díky ní vhodný ke konzumaci.

  1. Olivový olej

Směs panenského (většinou jen pár procent) a rafinovaného olivového oleje. Tento typ je bez chuti, proto se používá převážně na vaření nebo do dresinků a salátů, kde typickou chuť kvalitnějších olivových olejů nevyžadujeme.

  • Olivový olej z pokrutin

Také ho označujeme jako pomaci. Je nejméně kvalitní, získává se pomocí chemikálií z hmoty, která zbyla po mechanickém lisování. Také se přidává do směsí.

Po kterém tedy sáhnout?

Pokud vám záleží na kvalitě, existuje několik zásad, které je třeba při výběru olivového oleje dodržovat.

Kupujte vždy jen olej v tmavé lahvi, světlo může způsobovat poškození. Alternativou jsou různé plechové nádobky, ale rozhodně ne plast.

Dalším ukazatelem kvality je kyselost (acidita). Nejlepší olivové oleje ji mají do 0,2 %.

Pozor si také dávejte na původ samotných oliv. Někteří výrobci uvádějí například: „Směs olivových olejů pocházejících z EU“, to moc důvěryhodně nepůsobí. Navíc to prozrazuje, že si kupujete olej, který může být směsí olejů různé kvality i zpracování. Platí, že čím konkrétněji je uveden původ plodů, tím lépe.

© Adéla Černá, OilStop
© Foto: Pixabay